Ukládání tuku na břiše, chutě na sladké, nespavost. Na vině může být stres

23.10.2016

Všichni vědí, že nám dlouhodobý stres ubližuje. Potýkáme se s hektickým stylem života, náročnou prací, životními nejistotami, rodinnými a vztahovými problémy. Když se ale nervujeme takřka permanentně, spouští vyplavování stresového hormonu kortizolu nežádoucí pochody v organismu vedoucí k významným fyziologickým změnám a rozvoji civilizačních onemocnění. 

Nemůžeme žít s ním, nemůžeme žít bez něj.

Kortizol, neboli hormon stresu, se vytváří v kůře nadledvin. Za normálních okolností se stará o udržování homeostázy, tedy vyrovnaného vnitřního prostředí. Potřebujeme ho, bez něj bychom nezvládli žádnou formu fyzického stresu. Akutní nárůst kortizolu zabraňuje v upadnutí do šoku při dehydrataci, zlepšuje fungování paměti a imunity, snižuje zánět a zvyšuje bdělost. Při náhlé stresující okolnosti (když nás někdo pronásleduje nebo po nás někdo řve) vzniká kortizolová špička. Pokud ale tlaky, které na vás život klade (nebo my sami) neustávají, stresové reakce zůstávají aktivované po měsíce nebo dokonce roky.

Co způsobuje dlouhodobé vystavování se stresu?


Nedostatek energie

Když kortizol zaplaví krevní oběh, zvýší se hladina glukózy v krvi, zvedne se krevní tlak a vyplaví se hormon inzulin. To proto, abychom měli dostatek energie a stimul na obranu (např. útěk). Jakmile začne zvýšená hladina cukru v krvi klesat, dostaví se stav bez energie (kortizol v tuto chvíli působí proti inzulinu) a nevyužitý cukr z krve se uloží v zásobní glykogen do jater. Kolísání hladiny cukru v krvi má za následek pocit únavy, hladu a chutí na sladké (mozek velí dodat rychle dostupnou energii, tedy cukr). Kam to směřuje? K nadváze. Glykogenové zásoby v těle nejsou bezedné, když jsou plné, energie se uloží do tuku.

Inzulinovou resistenci

Kortizol má vliv na metabolismus sacharidů, protože snižuje využití glukózy v periférii. Chronicky zvýšená hladinu kortizolu v krvi tedy znamená chronicky zvýšenou hladinu cukru spolu s mastnými kyselinami (LDL cholesterol). To nepřímo narušuje citlivost na inzulin (z vysoké hladiny cukru v krvi), zatímco kortizol přímo zabraňuje citlivosti na inzulin a leptin (hormon sytosti). Vysokou hladinu cukru v krvi navíc podporuje jaterní glukoneogeneze (místo využití glukózy si organismus vyrobí energii z proteinů, tedy svalů). Zhoršuje se mechanismus využití cukru v buňkách, nastává hyperglykémie a vzniká inzulinová resistence (necitlivost buněk na inzulin). Co se stane dále, je jasné. Máme našlápnuto k rozvoji cukrovky a opět k přibírání na váze.

Nadváhu

Zvýšená hladina kortizolu začne vést během let k nadměrnému příjmu potravy. Ale ne jen tak ledajaké. Výzkumy na lidech ukazují, že kortizol zvyšuje výslovně kalorický příjem "uklidňujících" potravin (potravin s vysokou energetickou vydatností nebo s vysokým podílem tuku i cukru). U lidí, kteří jedí ze stresu, byly zaznamenány výrazné nárůsty hladiny inzulínu, kortizolu i hmotnosti během noci. Specifickým znakem nadváhy pod taktovkou kortizolu je ukládání tuku do břicha. K naší smůle, do tuku viscerálního, obr.1. Ten se nachází hlouběji v břiše pod svaly okolo i uvnitř našich orgánů. Právě viscerální zásoba tuku je spojovaná s kardiovaskulárními onemocněními a metabolickým syndromem (cukrovka, vysoký tlak, zhoršený krevní lipidový profil). Když vzroste hladina kortizolu, stoupne i množství inzulinu. Koneckonců, když nás kortizol přiměje jíst, hladina inzulinu vzroste už proto, aby poslala zkonzumovanou energii do tukové tkáně. Stručně řečeno, inzulin způsobuje, že přibíráme, zatímco kortizol určuje, kam se kila budou ukládat. Každý z nich dělá s příjmem potravy a tukovými buňkami něco jiného, ale pracují ve vzájemné součinnosti na tom, aby zhoršily metabolický syndrom.

Proč by měl kortizol ukládat tuk do břicha, kde pravděpodobněji způsobí nějaké onemocnění, a ne jen do tukových polštářů na bocích? Protože se tuk na břiše rozkládá na mastné kyseliny rychleji a pro své spalování je spojen s játry přímou linkou. Mít trochu schované energie navíc, kterou bychom mohli využít rovnou do jater, bylo výhodné, ovšem v době našich předků, kteří potřebovali energii velice rychle, třeba aby utekli před hrozícím nebezpečím.V dnešní době je však stres prakticky stále psychický, a tak je břišní tuk spíše pasivem než aktivem.

Potíže se spánkem

Obr. 2
Obr. 2

U zdravého člověka je křivka vyplavování kortizolu ráno nejvyšší a večer nejnižší, abychom mohli usnout, obr. 2. Pak přichází na řadu hormon spánku - melatonin. Ten nám zajišťuje klidný spánek a podporuje regeneraci. U chronického stresu je ale křivka narušená, obr. 3. Zvýšená hladina kortizolu tvorbu melatoninu narušuje, takže vystresovaný člověk se v noci budí, ráno si připadá, jako by ho v noci přejel vlak, přes den mu energie kolísá a večer nemůže zabrat.

Obr. 3
Obr. 3

Nedostatek spánku zase vede k nadváze, jelikož u lidí s nedostatkem spánku se časem zvyšuje BMI (index tělesné hmotnosti). Spánková deprivace ještě více zvyšuje hladinu kortizolu a naopak snižuje množství leptinu (hormon sytosti). Tímto způsobem napodobuje hlad a hladovění. Na úrovni mozku nedostatek spánku vyvolává zvýšení produkce hormonu hladu ghrelinu, jenž zvyšuje "cenu", kterou každý z nás připisuje jídlu, a také aktivuje systém odměn, abychom toho čokoládového dortu snědli ještě trochu víc. Chabá kvalita spánku je velmi rozšířená mezi obézními lidmi. Je to zčásti proto, že vysoké BMI je silným předpokladem obstrukční spánkové apnoe, která, jak se zdá, v důsledku zadržování oxidu uhličitého obezitu ještě zhoršuje.

Snižuje hladinu testosteronu

Stres má vliv na křehkou rovnováhu mezi kortizolem a testosteronem. Jak se zvyšuje kortizol v reakci na stres a úzkost, testosteron se odpovídajícím způsobem snižuje. Chronická vysoká hladina kortizolu brání tvorbě testosteronu po dlouhou dobu. Důvodem je látka prengenolon, která slouží jako stavební kámen dalších hormonů jako je progesteron, estrogen, kortizol a testosteron. Zvýšený kortizol v těle pohlcuje prengenolon pro svou vlastní tvorbu a proto již nezbývá prostor pro tvorbu testosteronu. Testosteron je nezbytný hormon zejména pro muže, jeho nízká hladina způsobuje menší chuť na sex, problém s dosažením erekce, nízký počet spermií a s tím spojenou zvyšující se neplodnost u mužů, zvětšování prostaty, únavu a nedostatek energie, náladovost a deprese, slabší kosti a snadnější tvorbu tělesného tuku.

Poškozuje paměť

Kortizol pracuje s adrenalinem k vytváření paměťové stopy krátkodobých emocionálních událostí, to bychom si pamatovali, čemu se v budoucnosti vyhnout. Vysoká hladina kortizolu způsobuje, že naše paměť funguje v tomto pohotovostním režimu, protože si organismus myslí, že jsme v ohrožení života. Budeme si pamatovat většinu ohrožující situací, ale naučit se cizí jazyk bude problém. Kortizol nejen potlačuje načítání paměti již uložených informací, ale brání i vytváření paměti nové.

Vypíná reprodukční systém

V těhotenství hrozí zvýšené riziko potratu. V některých případech způsobuje dočasnou neplodnost. Ve stresu jde organismu primárně o pud sebezáchovy a v takovém případě jde rozmnožování stranou. Sexuální apetit a plodnost se vrací do normálu po návratu kortizolu do stabilních hodnot.

Zvyšuje krevní tlak

Kortizol zvyšuje citlivost cév na na adrenalin a noradrenalin, kdy dochází ke stažení a zúžení cév. Díky tomuto efektu je kortizol významným faktorem při vysokém krevním tlaku, který může být pouze projevem chronicky stresujícího prostředí. Při dlouhodobě vysokém krevním tlaku se zvyšuje riziko kardiovaskulárních onemocnění.

Stárnutí pokožky

Kortizol způsobuje ztrátu elasticity kůže a urychluje projevy stárnutí. U pokusu na laboratorních potkanech byla prokázána ztráta kolagenu v kůži desetkrát vyšší než v jiných tkáních. Stresovaný člověk působí ztrhaným dojmem.

Žaludeční problémy

Stresový hormon stimuluje vylučování žaludeční kyseliny. Při chronickém stresu vede k žaludečním vředům, pálení žáhy, nebo dokonce k rakovině žaludku. DehydrataciKortizol působí jako diuretikum, při stresu dochází ke ztrátám vody z organismu. Velmi častým úkazem je noční močení, nebo v případě akutního stresu (např. zkouška ve škole) nutkání na toaletu.

Snižuje hustotu kostí

Narušená hustota kostí je živnou půdou pro rozvoj osteoporózy. Aby toho nebylo málo, snižuje vstřebávání vápníku ve střevě.Výpis všech negativních dopadů kortizolu na naše tělo by mohl ještě pokračovat.

Vlastně by povídání o něm mohlo vydat na celou knihu. Cílem tohoto článku je poukázat na to, že stačí nerovnováha jednoho jediného hormonu v těle k tomu, aby se tělesná schránka začala pomalu, ale jistě rozpadat.

Co tedy dělat, abychom neskončili jako obézní neurotičtí diabetici?


  • Vyhýbat se situacím, které nám "zvedají tlak". Někdy to obnáší i vyloučit z okruhu osoby, které nám na duševním klidu nepřidávají.

  • Dělat, co nás baví. Osobně vidím jako největší neštěstí chození do práce, která psychicky i fyzicky vysává.

  • Sexovat.

  • Doplňovat vitamin C, zmírňuje uvolňování kortizolu. Mezi hlavní zdroje patří černý rybíz , kiwi, papája, citrusové plody, jahody, maliny, papriky, květák, brokolice, kapusta, kysané zelí a brambory.

  • Užívat hořčík. Antistresový minerál reguluje hladiny kortizolu, podporuje zdraví nadledvin. Jeho nedostatek může příznaky stresu ještě zhoršit. Hořčík je jedním z nejvíce deficitních minerálů u populace. Mezi nejbohatší zdroje patří zelená listová zelenina, celozrnné produkty, ořechy a luštěniny.

  • Zajistit dostatečný příjem vitaminů skupiny B, nezbytných pro činnost nervové soustavy a metabolismus makro živin.

  • Cvičit.

  • Zajistit příjem omega 3 mastných kyselin. Ty mají v závislosti na dávce mírný účinek na snížení uvolňování kortizolu. Kvalitním zdrojem jsou tučné ryby, avokádo, vlašské ořechy a lněné semínko.

  • Dbát na pestrou stravu. To poslední, co potřebujeme, je huntovat tělo ještě potravním odpadem v podobě průmyslově zpracovaných potravin plných cukrů a trans mastných kyselin.

  • Relaxovat.

  • Spát v tiché, temné místnosti alespoň 7 hodin denně.

Zdroj:  https://en.wikipedia.org/wiki/Cortisol, Cukr náš zabiják, Robert H. Lustig, M.D., M.S.L., CPRESS, 2015 

Líbí se Vám tento článek? Doporučte jej ostatním.